Hrad Točník a Žebrák

Hrad Točník byl postaven v letech 1398 až 1401 jako další středověké útočiště pro krále Václava IV. Bezprostředním důvodem pro stavbu tohoto hradu byl požár na hradě Žebrák, který jej v roce 1395 velmi poškodil. Točník stojí jen půl kilometru od hradu Žebrák na témže skalním hřebeni a je přibližně o sto metrů výše. Pohodlnější a honosnější sídlo bylo Václavem IV. velmi oblíbeno a již v roce 1400, kdy ještě nebyla jeho stavba zcela dokončena, sem nechal převézt část královského pokladu. Hrad Točník se mohl pyšnit v té době novými obrannými prvky a zároveň plnil estetické požadavky tehdejšího panovníka. Hrad je velmi rozsáhlý a výtvarně zajímavě řešený, že nesloužil jen pro lovecké potěšení krále. Byli zde přijímáni vzácní hosté a velký sál druhého patra dokonce převýšil svými rozměry reprezentační sály a místnosti v té době nejvýznamějších míst – románského sálu Pražského hradu, přijímacího sálu na Karlštejně a sálu na hradě Křivoklát.

Václav IV. se po smrti Mistra Jana Husa na hradě Točník již příliš nezdržoval. Pobýval častěji na Novém Hrádku u Kunratic a na Točník zavítal naposledy právě v roce 1415, v roce, kdy byl Jann Hus upálen. Václav IV. umírá v srpnu 1419 a hrad připadne do vlastnictví jeho bratra Zikmunda. Zikmund odvezl odtud většinu vybavení a velkou část královského pokladu a po třech letech nechal hrad zastavit předkovi rodu Schwarzenberků - Erkingerovi ze Seinsheimu. Hrad Točník i hrad Žebrák připadlo jako zástava Bedřichu z Kolowrat a Kolowratové v roce 1425 přežili třídenní obléhání hradu osmitisícovou husitskou armádou. Hisité pak alespoň vyplenili městečka Žebrák a Hořovice a odtáhli směrem na Plzeň. Oba hrady Žebrák i Točník pak odkoupil král Jiří z Poděbrad, ten je svěřil do správy Bedřicha ze Šumburka, později se majiteli stali Gutštejnové a následně hrad připadne českému a uherskému králi Vladislavu Jagellonskému. Dalšími majiteli hradu Točník jsou Jan z Vartenberka, Volf Krajíř z Krajku, Jan z Lobkowitz a Prollhofer z Purkerstdorfu. Z Točníku se v té době stává státní vězení  a jelikož je sídlo správců přesunuto na Zbiroh, hrad postupně pustne a chátrá. Od roku 1674 na hradě již nikdo nebydlí, jen místní hlídač.

Doslova zkázu pro hrad Točník přinesla třicetiletá válka. V roce 1620 vyplenilo hrad císařské vojsko a v roce 1639 se na hrad dokonce vystěhovali místní obyvatelé kvůli švédským vojskům. Hrad vystřídal pak ještě několik majitelů, v roce 1722 měla ještě většina hradu střechu, ale obýván už tehdy nebyl vůbec. Od roku 1834 spadá hrad Točník i Žebrák pod správu příbramského báňského úřadu. Hrad koupil pak v roce 1865 H.B. Strossberg, tzv. Král železnic a po jeho hospodářských nezdarech oba hrady prodal Colloredo-Mansfeldům.

Hrad Točník zakoupil od Josefa Colloredo-Mansfelda Klub Československých turistů v roce 1923 za pouhých 2000 Kč a hrad Žebrák za 8000 Kč. V roce 1945 se majitelem hradu stává Československá obec Sokolská. Od roku 1953 již spadají oba hrady do majetku státu.  Od roku 1994 spadala správa obou hradů pod příspěvkovou organizaci Ministerstva Kultury s názvem Státní hrady Křivoklátska a od r. 2001 spadají pod Národní památkový ústav.

 

Hrad Žebrák nechal postavit ve 2. polovině 13. století Oldřich Zajíc z Valdeka. Sloužil původně pro účely ochrany obchodní stezky z Prahy přes Zdice,Plzeň do Norimberka, Wurzburgu a Porýní, a majetkem českých králů se stal až za vlády Jana Lucemburského. Zásadní přestavbu a rozšíření objektu hrad zaznamenal  za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. , který byl na Žebráku častým návštěvníkem.  Bohužel rozsáhlý požár  v roce 1395 jej značně poškodil a dal podnět k výstavbě nového hradu s názvem Točník, na nedalekém kopci. Po dokončení honosného královského sídla Točníku význam Žebráku začal upadat a i přesto, že se úspěšně ubránil vpádu husitských vojsk v roce 1425, a i přesto, že na konci 15. století bylo posíleno opevnění hradu a povedena rozsáhlá oprava, již v roce 1552 byl hrad Žebrák definitivně opuštěn. Krátce po opravě totiž zachvátil hrad další požár, bylo to v roce 1532, kdy na hradě nocoval Ferdinand I. Král jen stěží se svou družinou požáru unikl. Zkázu hradu dokonali hledači pokladu Václava IV., vedeni Volfem Krajířem z Krajku, a poté již hrad jen pustl . V 16. století se zdejší život přesunul do podhradí, ve kterém postupně vzniklo purkrabství se sídlem hejtmana, cihelna, mlýn, pivovar a hospodářský dvůr s ovčínem.

Teprve ve 20. století, v polovině 80. let, se Památkový ústav zasadil o rekonstrukci hradního objektu. Byla zachráněna hlavní válcová věž, které hrozil sesuv, a začala být využívána jako rozhledna. Byla zajištěna i přední věž s hradbami starého hradního paláce.        

Turistický magazín